S border kolií máme doma chytrého a pracovitého parťáka, ale to samo o sobě nezaručí poslušnost ani klid. Podívejme se na pět rozšířených omylů a na to, co můžeme při výcviku dělat místo nich.
Mýtus 1: Chytrá border kolie se všechno naučí sama
Rychlé učení neznamená, že pes automaticky chápe, co po něm chceme. Border kolie může svižně pochytit povel, ale potřebuje se naučit také to, kdy ho má použít a jak se má zachovat v různých situacích. „Sedni“ v tiché kuchyni a „sedni“ u běžícího psa jsou pro ni dvě odlišné zkoušky.
Pomáháme jí tím, že povel říkáme srozumitelně, žádáme jednu věc a odměníme chování, které chceme vidět znovu. Když pes nereaguje, nemusíme to hned pokládat za vzdor. Situace pro něj může být příliš rušivá nebo úkol ještě nemá dost procvičený. Začneme tedy v jednodušším prostředí a obtížnost přidáváme postupně.
American Kennel Club popisuje border kolii jako velmi učenlivé plemeno, zároveň ale zdůrazňuje význam rané socializace a průběžného výcviku. Chytrost je dobrý předpoklad pro učení, ne hotový výcvik.
Mýty 2 a 3: Stačí ji unavit a musí pořád pracovat
První z těchto omylů říká, že dlouhý běh vyřeší každé nežádoucí chování. Pohyb border kolie potřebuje, ale sám o sobě ji nenaučí přivolání, klidné míjení psů ani odpočinek doma. Pokud psa zaměstnáváme jen stále náročnějšími aktivitami, může se z toho stát každodenní očekávání místo řešení původního problému.
Druhý omyl je, že border kolie musí mít pořád nějaký úkol. Práce, hry a čichání jí dávají vhodné vyžití, ale součástí domácího života je také odpočinek. Učíme proto nejen aktivní dovednosti, ale i klidné setrvání na místě. Chválíme psa, když si lehne a odpočívá, místo abychom každé jeho dožadování pozornosti proměnili v další hru.
AKC uvádí, že plemeno potřebuje každodenní pohyb a prospívá mu činnost, při které může spolupracovat s člověkem. Z toho ale neplyne, že všem border koliím vyhovuje stejná zátěž. Věk, kondici a zdravotní stav našeho psa zohledňujeme při výběru aktivit a jejich náročnost konzultujeme s veterinářem, pokud si nejsme jistí.
Mýty 4 a 5: Tvrdší povely pomohou a každá kolie chce pást
Opakovat povel stále hlasitěji nebo psa za chybu trestat může zhoršit srozumitelnost výcviku. Místo toho si všímáme, zda jsme povel řekli ve vhodnou chvíli, zda pes rozumí požadovanému chování a zda ho odměňujeme bez zbytečného odkladu. Nové chování nejprve odměňujeme pokaždé, když se povede. Až když mu pes spolehlivě rozumí, můžeme odměny postupně obměňovat.
To odpovídá doporučení veterinářů z VCA Animal Hospitals, kteří popisují výcvik založený na pozitivním posilování a upozorňují, že opakování pokynu nebo předčasné ubrání odměn může psa mást. Odměnou nemusí být pokaždé pamlsek. Podle psa a situace může fungovat také hračka, hra nebo pochvala.
Ani pastevecký původ neznamená, že každá border kolie potřebuje ovce nebo že se její instinkt projeví stejně. Některé psy přitahují běžci, kola či pohybující se děti. V takové chvíli se zaměříme na bezpečný odstup, přivolání a nabídnutí jiné činnosti, ne na předpoklad, že se pes „sám vyběhá“. Jestli uvažujeme o pasení nebo psím sportu, volíme aktivitu podle povahy a možností konkrétního psa.
Postup po krocích: jak doma trénovat poslušnost
Začneme jedním konkrétním cílem. Místo obecného „ať poslouchá“ si vybereme například přivolání na zahradě nebo klidné čekání u dveří. Připravíme si odměnu, kterou náš pes opravdu ocení, a začneme tam, kde ho okolí příliš nerozptyluje.
Potom psa navedeme k požadovanému chování nebo zachytíme chvíli, kdy ho nabídne sám. Jakmile se povede, hned označíme správný okamžik krátkým slovem či klikrem a následuje odměna. Povelu předřadíme jasný signál až tehdy, když pes začíná rozumět samotnému chování.
Procvičujeme krátce a končíme úspěchem, ne až ve chvíli, kdy je pes unavený nebo frustrovaný. Pokud se nedaří, vrátíme se k jednodušší variantě. Teprve když pes reaguje spolehlivě, přidáme mírné rozptýlení nebo nové místo. Povel zbytečně neopakujeme a odměnu neodebíráme dřív, než pes úkol skutečně zvládá.
Kdy hned k veterináři: Pokud se chování našeho psa náhle výrazně změní, začne být neobvykle neklidný nebo se zhorší jeho schopnost spolupracovat, neřešíme vše jen přísnějším výcvikem. Zavoláme veterináři a popíšeme, co se změnilo a kdy to začalo. AKC doporučuje veterinární kontrolu také tehdy, když přetrvává výrazná hyperaktivita navzdory vhodně nastavenému pohybu a aktivitám. Výcvik nenahrazuje vyšetření a my sami neurčujeme příčinu potíží.
Otázky a odpovědi
Musíme border kolii denně učit nové povely?
Ne. Můžeme procvičovat známé dovednosti, učit psa odpočívat nebo mu nabídnout čichací hru. Důležitější než novinka je srozumitelnost a vhodné zaměstnání pro našeho psa.
Co dělat, když pes doma poslouchá, ale venku ne?
Vrátíme se k jednoduššímu prostředí a trénujeme postupně. Venku přidáme rušivé podněty až tehdy, když pes zvládá úkol v klidnější situaci.
Je pamlsek při každém povelu špatně?
Ne při učení nového úkolu. Podle VCA je průběžná odměna užitečná na začátku, později ji můžeme měnit, jakmile pes reaguje spolehlivě.