U sibiřského koťátka můžeme hledat doložený původ u chovatele, nebo dát domov kočce z útulku, která sibiřku připomíná. Každá cesta vyhovuje jiné domácnosti a nejdřív si musíme říct, zda je pro nás zásadní plemeno, nebo možnost nabídnout domov konkrétní kočce.
Dvě cesty k novému parťákovi
Když si domů přivádíme kotě, nevybíráme jen barvu a délku srsti. Rozhodujeme se také, co víme o jeho původu, dosavadní péči a povaze. U sibiřských koček se vyplatí nespěchat: hezká fotografie ani označení „sibiřská“ v inzerátu samy o sobě nepotvrzují, že jde o kotě s doloženým původem.
První běžnou možností je kotě od chovatele, který doloží jeho původ a předá informace o péči. Druhou je adopce z útulku nebo od spolku. Tam můžeme potkat kotě podobné sibiřské kočce, ale pokud nemá průkaz původu, nemáme potvrzené, že skutečně patří k tomuto plemeni. Nejde o to, že by jedna volba byla automaticky lepší. Záleží na tom, co od společného soužití očekáváme.
Sibiřská kočka má polodlouhou srst a podle organizace TICA jí prospívá pravidelné pročesávání, uváděné jako týdenní péče. Její srst se také mění podle roční doby. Pokud hledáme kočku hlavně podle vzhledu, promysleme si předem, zda nám taková péče zapadne do běžného režimu. Povaha se navíc může lišit kus od kusu, a proto se ptáme na konkrétní kotě, ne jen na pověst plemene. TICA: Siberian.
Chovatel: když chceme doložený původ
Chovatele můžeme upřednostnit, když je pro nás důležité vědět, z jakého vrhu kotě pochází a zda k němu dostaneme příslušné doklady. Při prvním kontaktu se ptáme, jak kotě vyrůstá, co jí, jaké má očkování a jaké dokumenty dostaneme při převzetí. Odpovědi by měly být konkrétní a měly by souhlasit s tím, co vidíme při návštěvě.
Věk při odchodu nepřeskakujeme kvůli tomu, že už máme připravenou výbavu. Státní veterinární správa uvádí, že koťata mladší než 84 dnů nesmějí být odstavena od matky. Zároveň píše, že očkování se obvykle začíná v 8. až 9. týdnu a plně očkovaná by koťata měla být přibližně kolem 16. týdne. Konkrétní záznamy si ověřujeme v očkovacím průkazu a další postup řešíme s veterinářem. Státní veterinární správa: Nákup koček přes inzerát.
Tahle cesta může být vhodná pro domácnost, která chce kotě určitého plemene a má čas vybrat chovatelskou stanici bez spěchu. Neznamená to ale, že si máme vybrat jen podle slibu, že kotě bude mít určitou povahu. Ptáme se na jeho dosavadní chování a sledujeme, jak reaguje v prostředí, kde vyrůstá. Pokud máme pocit, že nám někdo odpovídá vyhýbavě nebo tlačí na rychlé rozhodnutí, můžeme hledat dál.
Útulek: když je důležitější konkrétní kotě
Adopce dává smysl, když chceme nabídnout domov kočce, kterou útulek nebo spolek právě hledá umístění, a nepotřebujeme mít potvrzené čistokrevné plemeno. Koťata mohou vypadat sibiřsky, mít huňatou srst nebo podobné zbarvení, ale vzhled není rodokmen. Proto si ujasníme, jestli hledáme přímo sibiřskou kočku, nebo nám jde hlavně o vhodného kočičího společníka.
Před adopcí se ptáme, co o kotěti organizace ví: jak reaguje na lidi, zda žilo s dalšími kočkami, jaké má dosavadní zdravotní záznamy a co ještě potřebuje zařídit. U kotěte s nejasnou minulostí nemusíme znát všechny odpovědi. Důležitá je otevřená komunikace a předání dostupných informací, ne příslib, že se určitě rychle zabydlí nebo bude mít přesně takovou povahu, jakou si představujeme.
Adopci často oceníme, když jsme ochotni vybírat podle konkrétní kočky a přijmout, že o jejím původu nemusíme vědět tolik jako u kotěte od chovatele. I tady ovšem platí, že rozhodnutí neděláme jen podle fotografie. Domluvíme si setkání podle možností organizace a probereme, zda se nároky kočky hodí k našemu bydlení, dennímu režimu a zkušenostem.
Postup po krocích před příchodem domů
Nejdřív si stanovíme prioritu. Sepíšeme si, zda je pro nás nepřekročitelný doložený původ, nebo zda jsme připraveni adoptovat kotě podobného vzhledu bez potvrzení plemene. Tím si zúžíme hledání a snížíme riziko, že zaměníme přání za ověřenou informaci.
Potom oslovíme chovatele nebo útulek. Připravíme si otázky na dosavadní péči, krmení, očkování a dostupné dokumenty. U chovatele kontrolujeme věk kotěte a údaje v očkovacím průkazu. U adopce se ptáme na zdravotní záznamy a na vše, co o jeho povaze organizace skutečně ví.
Následuje osobní seznámení a kontrola podkladů. Všímáme si, zda kotě působí v prostředí přirozeně, a žádáme o vysvětlení toho, čemu nerozumíme. Nesnažíme se sami určit diagnózu podle vzhledu. Pokud máme zdravotní otázky nebo nejasnosti v očkování, obrátíme se na veterináře.
Před odjezdem si převezmeme informace pro první dny. Zjistíme, na jaké krmivo je kotě zvyklé, a vyžádáme si všechny dostupné záznamy. Po příchodu domů domluvíme další péči s veterinární ordinací, která nám vysvětlí potřebný postup podle věku a zdravotní historie konkrétního kotěte. Nespěcháme na změny, které by nebyly nutné hned po příchodu.
Otázky a odpovědi
Je huňaté kotě automaticky sibiřská kočka?
Ne. Podobný vzhled sám o sobě plemeno nepotvrzuje. Pokud je pro nás důležitý doložený původ, ptáme se na příslušné dokumenty.
Je kotě od chovatele vždy vhodnější než adopce?
Ne. Chovatel může vyhovovat tomu, kdo hledá kotě s doloženým původem. Adopce zase člověku, který chce dát domov konkrétní kočce a netrvá na průkazu původu.
Kdy hned k veterináři?
Když má kotě potíže s dýcháním, zkolabuje, opakovaně zvrací nebo má výrazný či krvavý průjem, nečekáme a kontaktujeme veterináře. Britská organizace Cats Protection mezi důvody k urgentnímu veterinárnímu řešení řadí také úraz, křeče a namáhavé dýchání. Při pochybnostech popíšeme příznaky ordinaci a řídíme se jejími pokyny. Cats Protection: Emergencies.