Když náš pitbull na vodítku štěká nebo vyráží po jiných psech, často slyšíme dvě rady: dopřát mu víc setkávání, nebo si držet odstup. Porovnáme, kdy může dávat smysl každá z nich a jak začít bezpečněji.
Nejdřív sledujme konkrétního psa
„Pitbull“ je označení pro několik příbuzných typů psů, ne záruka stejné povahy. Výzkum chování psů ukazuje, že samotné plemeno není spolehlivou předpovědí toho, jak se zachová konkrétní jedinec. U našeho psa proto sledujme, na koho a v jakých situacích reaguje, co udělá před štěkotem a jak dlouho mu trvá se uklidnit. Studie o chování takzvaných „nebezpečných“ plemen zároveň připomíná, že mezi psy stejného plemene mohou být velké rozdíly.
Štěkání a tahání na vodítku samo o sobě neříká, proč pes reaguje. Může jít o strach, frustraci z toho, že se k druhému psovi nedostane, nebo o něco jiného. Z dálky je proto lepší chování nepřekřtít na „dominanci“ ani nepředpokládat, že si náš pes jen potřebuje zvyknout. Důležitý je spouštěč a jeho řeč těla.
Přístup první: víc setkávání a socializace
Myšlenka je srozumitelná: když bude pes vídat další psy častěji, přestanou pro něj být tak zajímaví. Tento přístup může vyhovovat psovi, který kolem jiných psů zůstává uvolněný, sám o kontakt stojí a při klidném setkání se umí vzdálit. I tehdy volme známého, klidného psího parťáka a prostředí, kde můžeme kontakt ukončit.
Co nefunguje jako bezpečný test, je pustit reaktivního psa k cizímu psovi „ať si to vyříkají“ nebo ho vzít do skupiny, aby si zvykl. Pokud už náš pes vrčí, ztuhne, štěká nebo vyráží, další těsná setkání mohou situaci zhoršit a zranění nelze vyloučit. VCA doporučuje při projevech agrese ve skupině skupinové prostředí dočasně vynechat a nejprve zajistit bezpečný odstup.
Více kontaktu tedy není automaticky více socializace. Pokud pes při pohledu na druhého ztuhne, odvrací se nebo se snaží odejít, dopřejme mu prostor místo nuceného seznamování. Přístup založený na setkávání je vhodnější pro psa, který je už teď v těchto situacích klidný, ne pro psa, který při nich opakovaně vybuchuje.
Přístup druhý: odstup a nácvik krok za krokem
Odstup neznamená, že se druhým psům budeme vyhýbat navždy. Zatím ale volíme klidnější trasu nebo dobu, přejdeme na druhou stranu ulice a nedovolíme nečekané očichávání. Tím snižujeme počet vypjatých situací a můžeme cvičit tak daleko od spouštěče, aby náš pes ještě zvládal vnímat nás. VCA popisuje postupné navyšování náročnosti až tehdy, když pes zůstává uvolněný.
1. Připravme si prostor. Zvolme místo, kde můžeme bezpečně odejít, a vodítko i vybavení, které máme pevně pod kontrolou. Nezačínejme v psím parku ani na úzkém chodníku, kde se setkání nedá obejít.
2. Najděme snesitelnou vzdálenost. Jakmile náš pes druhého psa zaregistruje, ale ještě zvládá přijmout pamlsek nebo se otočit k nám, zůstaňme tam. Pokud ztuhne, zírá, štěká nebo se snaží vyrazit, zvětšeme vzdálenost. Nečekáme, až se rozštěká naplno.
3. Spojme pohled s odměnou. Když si náš pes druhého psa všimne a zůstane klidný, nabídněme mu odměnu. Nejde o to odměnit výpad, ale vytvořit klidnou zkušenost na vzdálenost, kterou pes zvládá. Cvičení ukončeme nebo se vzdalme, pokud se napětí zvyšuje.
4. Ztěžujme pomalu. Teprve když pes na danou vzdálenost opakovaně zůstává uvolněný, můžeme zkusit o něco menší odstup. Není nutné, aby se zdravil s každým psem. Pokud pokrok nejde nebo se chování zhoršuje, požádejme o pomoc kvalifikovaného trenéra pracujícího s odměnami a konzultujme postup s veterinářem. VCA popisuje řízení vzdálenosti i postupnou práci s reakcí na jiné psy.
Co bude vyhovovat právě nám?
Klidná, předvídatelná setkání mohou být vhodná pro psa, který kontakt sám vyhledává a při něm se chová uvolněně. Jestli ale náš pes na vodítku vyjíždí, bojí se nebo se po setkání dlouho uklidňuje, začněme odstupem a řízeným tréninkem. Nejde o dva rovnocenné způsoby pro každou situaci. Volba se řídí tím, co náš pes skutečně zvládá, ne jeho nálepkou plemene.
Pokud uvažujeme o korekcích, škubání vodítkem nebo pomůckách působících bolest či strach, nepovažujme je za snadnou zkratku. Americká veterinární společnost pro chování zvířat doporučuje pro výcvik i řešení problémového chování metody založené na odměňování. Její stanovisko k humánnímu výcviku psů zdůrazňuje také bezpečné řízení prostředí a u závažnějších potíží individuální plán.
Kdy hned k veterináři
Pokud se reakce objevila náhle, výrazně se změnila nebo ji doprovází bolest, poranění či jiné nezvyklé potíže, kontaktujme veterináře bez odkladu. Před řešením agrese VCA doporučuje zdravotní vyšetření, protože bolest nebo jiný zdravotní problém může k chování přispívat. Po kousnutí nebo zranění psa také nezkoušejme situaci vyřešit dalším seznamováním.
Otázky a odpovědi
Musí se náš pitbull kamarádit s každým psem?
Nemusí. Cílem může být klidné míjení a bezpečné zvládnutí procházky, ne povinný kontakt.
Máme ho při štěkání okřiknout?
Vypjatý okamžik není vhodná chvíle na trest ani složitý nácvik. Zvětšeme odstup a odměňujme klidné chování v situaci, kterou pes zvládá.
Kdy přizvat trenéra?
Když si nejsme jistí příčinou, pes opakovaně vyráží nebo se jeho reakce zhoršují, domluvme konzultaci s odborníkem na chování, který pracuje odměnami. Při náhlé změně nejprve řešme zdravotní kontrolu.