Kdo z nás nezažil tu scénu. Upadne nám klíč pod skříň a Fido hned nosí čumákem, zatímco Micka sedí na gauči a sleduje situaci s klidem zenového mistra. My páníčci to bereme s humorem, ale vědci teď dali tomuhle rozdílu jasnější rámec. Čerstvá studie ukazuje, že psi se v situacích, kdy člověk potřebuje pomoc, chovají víc jako malé děti. Kočky naopak zůstávají spíš pozorovateli, pokud z toho nemají něco pro sebe.
Výzkumníci postavili psy a kočky před jednoduchou výzvu. Člověk měl problém, který šlo vyřešit přinesením nebo odhalení skrytého předmětu. Psi často zasáhli sami od sebe. Nečekali na prosbu. Jako by četli mezi řádky a zkusili to za nás. Kočky se dívaly pozorně, věděly, co se děje, ale pomohly hlavně ve chvíli, kdy se ve hře objevil jejich oblíbený pamlsek nebo hračka. Pak rázem věděly, jak na to.
Nejsou to malí lidé. A to je v pořádku
My páníčci občas zapomínáme, že naši spolubydlící mají jinou evoluční minulost. Pes je týmový hráč. Vznikal po našem boku a tisíce let se vyplácelo spolupracovat. Kočka si udržela víc nezávislosti. Umí si poradit sama a v běžném životě od nás nepotřebuje tolik nápovědy. Není to chlad nebo nezájem. Je to jiná strategie soužití. Když si tohle uvědomíme, uleví se nám i jim.
Možná si říkáte, co z toho plyne domů do obýváku. U psů se vyplatí stavět na tom, co jim jde přirozeně. Dejte jim malé “mise”. Nechte je přinášet lehké předměty, učte je naznačovat, že někdo něco potřebuje. Posilujte radost ze spolupráce. U koček funguje motivace skrz jasnou odměnu a prostředí, kde se cítí v bezpečí. Když chci, aby “pomohla”, udělám z toho hru, která dává smysl i jí. Tunel z krabic, skrýš s pamlskem, chytře načasovaná pochvala. Najednou se přidá.
Jak s tím pracujeme my
Znám to z domu. Pes vycítí, že hledám telefon, a běhá se mnou po bytě. Kočka přiběhne, až když slyší, že chrastím sáček s pamlsky. Neberu to jako soutěž o to, kdo mě má víc rád. Upravím očekávání a podle toho volím hry i trénink. Se psem trénujeme “přines a dej”. S kočkou trénujeme “najdi a ťukni” pomocí targetu. Oba jsou spokojení, jen každý z jiného důvodu. A my máme doma míň frustrace a víc pohody.
To nejcennější poselství téhle studie je jednoduché. Nepřetvářejme kočky v psy a psy v kočky. Když jejich přirozenost přijmeme a chytře ji využijeme, dostaneme to nejlepší z obou světů. Pes, co nadšeně spolupracuje. Kočka, která se zapojí, když ji to baví. A my, kdo tomu rozumíme, si ten společný život užijeme o kus víc.
Další články v kategorii Kočky — Přečtěte si další zajímavé články o tématu Kočky na Šťastný kámoš.
