Kočce v zimě zajistíme suché místo bez průvanu a možnost vrátit se zvenku do tepla. Po každém návratu zkontrolujeme srst, tlapky i její chování. Pokud je slabá, špatně dýchá nebo má podezřele zbarvené uši, ocas či tlapky, kontaktujeme veterináře bez odkladu.
Jak poznáme, že je kočce zima
Nejdřív sledujeme celou kočku, ne jen teploměr nebo délku její srsti. Může se třást, těsně se schoulit do klubíčka, hledat teplejší místo nebo být nezvykle unavená. Všímáme si také studených uší, tlapek a ocasu. Samotný chladný nos ani uši nám ale spolehlivě neřeknou, jaká je její tělesná teplota.
Po příchodu z chladu pozorujeme, zda kočka normálně chodí, reaguje na nás a dýchá bez zjevné námahy. Jestli se jen schoulila a vyhledává teplo, nabídneme jí suchou, klidnou místnost. Pokud po zahřátí působí jako obvykle a nevidíme další potíže, můžeme ji dál sledovat. Zlepšení však není důvod přehlížet pozdější změnu stavu.
Třes spolu se slabostí, nápadnou únavou nebo neochotou chodit už nepovažujeme za obyčejnou reakci na zimní počasí. Přeneseme kočku dovnitř, mokrou srst jemně osušíme a přikryjeme ji suchou dekou. Jestli potíže přetrvávají nebo se zhoršují, zavoláme veterináři ještě dnes. Když si nejsme jistí, zda můžeme bezpečně čekat, zavoláme pohotovost a popíšeme, co pozorujeme.
Opatrněji postupujeme u koťat, starších koček a zvířat se zdravotními potížemi. Patří mezi skupiny citlivější na chlad. Ani u zdravé dospělé kočky ale nevyvozujeme závěr z jediného doteku nebo z toho, že po návratu přestala být mokrá. Rozhodující je, jak se pohybuje, dýchá a reaguje.
Teplé místo doma: pelíšek, voda a toaleta
Prostředí pro kočky by podle doporučení RSPCA mělo mít zhruba 10 až 25 °C. Když doma teplota klesá pod spodní hranici, umožníme kočce přístup do teplejší místnosti. Nemusíme kvůli tomu vytápět celý byt na jedinou přesnou hodnotu. Důležité je, aby měla kam ustoupit a kde odpočívat v suchu.
Pelíšek nebo deku položíme na klidné místo mimo průvan. Pokud kočka sama vyhledává teplo u radiátoru či krbu, necháme jí možnost odpočívat v bezpečné vzdálenosti. Otevřený oheň zabezpečíme zábranou a kočku u něj nenecháváme bez dozoru. Teplé místo má být dostupné i tehdy, když nejsme právě vedle ní.
Dovnitř připravíme čistou vodu a kočičí toaletu. Kočka pak nemusí kvůli pití nebo vykonání potřeby ven do zimy. Cats Protection doporučuje pro každou kočku vlastní toaletu, takže v domácnosti s více kočkami jejich počet přizpůsobíme počtu zvířat. Při sněhu a mrazu také zkontrolujeme, zda kočičí dvířka nejsou zablokovaná.
U kočky, která chodí ven, myslíme na návrat dovnitř předem. Nestačí, že má pelíšek doma, pokud se k němu přes zamrzlá či zablokovaná dvířka nedostane. Stejně tak nestačí spoléhat na to, že si při zimním počasí sama dojde ven pro vše, co potřebuje. Voda a toaleta uvnitř jí dávají možnost zůstat v teple.
Venkovní pobyt plánujeme podle počasí i stavu kočky
Při venkovní teplotě pod 7 až 8 °C doporučuje RSPCA držet kočky přes noc uvnitř. Nebereme to jako jediný údaj, podle kterého rozhodneme o bezpečí konkrétní kočky. Všímáme si také mokra, větru, délky pobytu venku a toho, jak se po návratu chová. I kočka s hustou srstí může v takových podmínkách prochladnout.
Venkovní pobyt plánujeme tak, aby se kočka mohla vrátit do domu. Když se počasí zhoršuje, nenecháváme rozhodnutí jen na dojmu, že jí srst stačí. Po návratu kontrolujeme, zda není mokrá a zda se vrací ke svému obvyklému chování. Pokud se jí nechce chodit, je slabá nebo působí zmateně, nečekáme, až se sama vyspí.
Nezapomínáme ani na místa, která srst nepokrývá stejně jako tělo. Uši, ocas a tlapky prohlížíme zejména po pobytu v mrazu. VCA popisuje u omrzlin bledou, šedou nebo namodralou barvu, chlad, bolest či otok postiženého místa. Kočka si ho také může olizovat nebo okusovat. Změnu barvy nebo bolest neodkládáme na běžnou kontrolu, protože rozsah poškození se nemusí ukázat hned.
Po návratu z chladu: osušit, zkontrolovat, sledovat
Kočku po návratu nejprve pustíme do teplé, suché místnosti. Zkontrolujeme tlapky a břicho, jemně odstraníme sníh, posypovou sůl a nečistoty. Mokrou srst osušíme přikládáním ručníku, ne intenzivním třením. Kočky si tlapky a srst olizují, proto na nich nenecháváme sůl ani zbytky neznámé tekutiny.
Zvlášť pozorní jsme u přípravků do auta a nemrznoucích směsí. Některé obsahují látky, které jsou pro kočky prudce jedovaté. Nebezpečné může být i olizování kontaminované srsti. Máme-li podezření, že se kočka k takové tekutině dostala, voláme veterináře hned. Nečekáme, zda se objeví příznaky.
Je-li kočka po návratu prochladlá, necháme ji v klidu a zabalíme do suché přikrývky. K tělu můžeme přiložit láhev s teplou vodou zabalenou v ručníku, nikdy ne přímo na kůži. Zahříváme pozvolna. Nepoužíváme horkou vodu, fén ani přímý kontakt s topným tělesem. Omrzlá místa nemasírujeme. Manuál MSD k první pomoci doporučuje mokré zvíře nejprve osušit a zahřívat postupně.
Přitom sledujeme bdělost, chůzi, dýchání a vzhled uší, ocasu a tlapek. Když voláme veterináři, sdělíme, jak dlouho a za jakých podmínek byla kočka v chladu a co se od návratu změnilo. Pokud míříme na kliniku, udržíme ji během převozu v suchu a teple. Nedáváme jí lidské léky proti bolesti a nepokoušíme se sami určit diagnózu.
Liší se zimní péče podle srsti a plemene?
Srst bereme jako jednu z okolností, nikoli jako záruku bezpečí. Ragdoll má polodlouhou, hedvábnou srst. Mainská mývalí kočka má podle standardu TICA polodlouhou, hustou a voděodolnou srst. Ani u ní však hustá srst neznamená ochranu před každým mrazem, větrem, mokrem nebo omrzlinami. U obou koček proto po pobytu venku sledujeme stejné varovné příznaky.
U ragdolla TICA doporučuje česání nebo kartáčování jednou týdně. Odstraňujeme tak uvolněné chlupy a můžeme zachytit zacuchaná místa. V zimě se držíme alespoň tohoto pravidelného režimu. Česání samo o sobě kočku před mrazem neochrání a nenahradí osušení mokré srsti ani teplý pelíšek.
Při péči o srst netaháme za uzlíky a nestříháme zacuchaná místa nůžkami těsně u kůže. Pokud uzel nejde jemně uvolnit, poradíme se s veterinářem nebo zkušeným kočičím kadeřníkem. Kočku nekoupeme jen proto, že je venku zima. Když zmokne, nejprve ji opatrně osušíme a necháme ji v teple.
Žádnému z uvedených plemen nepřisuzujeme zvláštní bezpečnou teplotní hranici. U konkrétní kočky rozhoduje také její věk, zdravotní stav, to, zda je suchá, a jak se po návratu z chladu chová. Ani voděodolnou srst nepoužíváme jako důvod přehlédnout třes, slabost nebo změny na tlapkách.
Kdy hned k veterináři
Na veterinární pohotovost jedeme hned, pokud kočka kolabuje, nereaguje, nemůže stát, je zmatená nebo má mělké, zpomalené či namáhavé dýchání. Stejně postupujeme při rychlém zhoršování stavu, podezření na omrzliny nebo při bledých, šedých či namodralých uších, ocasu nebo tlapkách. Naléhavým signálem jsou také bledé dásně po pobytu v chladu.
Na vyšetření nečekáme ani tehdy, když je kočka výrazně slabá, špatně chodí nebo se třese a její stav se zhoršuje. Cats Protection doporučuje při příznacích podchlazení co nejrychlejší návštěvu veterináře. Při podezření na kontakt s nemrznoucí směsí voláme také hned, i když kočka zatím působí normálně.
Do odjezdu kočku přeneseme do sucha, jemně osušíme a pozvolna zahříváme dekou. Nepřikládáme horký zdroj tepla přímo na tělo. Zavoláme ordinaci nebo pohotovost, popíšeme příznaky a řídíme se jejich pokyny. Pokud je kočka při vědomí, normálně dýchá a chodí, ale i po zahřátí zůstává méně čilá než obvykle, domluvíme konzultaci, jakmile je ordinace dostupná. Při jakémkoli zhoršení už nečekáme.
Otázky a odpovědi
Může kočka zůstat v zimě venku přes noc?
RSPCA doporučuje při venkovní teplotě pod 7 až 8 °C držet kočky přes noc uvnitř. Zajistíme přístup do domu, teplé místo na spaní, vodu a toaletu. Bereme v úvahu také mokro, vítr, věk a zdravotní stav kočky. Při sněhu či mrazu ověříme, že kočičí dvířka nejsou zablokovaná.
Stačí kočce hustá nebo polodlouhá srst?
Ne. Srst může v chladu pomáhat, ale mokro, vítr a dlouhý pobyt venku situaci mění. I u mainské mývalí kočky s hustou srstí nebo u ragdolla s polodlouhou srstí kontrolujeme po návratu chůzi, reakce, dýchání a tlapky. Mokrou kočku osušíme a nabídneme jí suché, teplé místo.
Máme v zimě automaticky změnit množství krmiva?
Nejen kvůli poklesu venkovní teploty množství krmiva automaticky neměníme. Záleží také na tom, zda kočka chodí ven a jak je aktivní. Pokud si nejsme jistí dávkou nebo pozorujeme změnu hmotnosti či chuti k jídlu, probereme ji s veterinářem.