Když máme doma buldoka a s výcvikem začínáme poprvé, nemusíme první týden zvládnout všechno. Zaměříme se na odměňování, pozornost a několik základních návyků, přičemž tempo přizpůsobíme tomu, jak se náš pes cítí.
Začínáme klidně a bez přetahování
Buldok není „nevychovatelný“, ale nemusí spolupracovat jen proto, že jsme povel zopakovali hlasitěji. Začínáme tam, kde je klid, a odměníme chování, které chceme vidět znovu. Odměnou může být pamlsek, hračka nebo pochvala, podle toho, co našeho psa skutečně baví. RSPCA doporučuje výcvik založený na odměnách, krátké pravidelné lekce a trpělivost.
Na začátku si připravíme malé pamlsky, které pes může snadno sníst, a vybereme klidnou místnost. Povel řekneme jednou, pak psovi pomůžeme uspět a odměníme ho hned, když udělá správný pohyb. Když se nedaří, nehádáme se s ním ani ho netrestáme. Zjednodušíme úkol, nebo skončíme známým cvikem.
U buldoka myslíme také na pohodlí při pohybu. Krátký čenich může souviset s obtížnějším dýcháním, proto necvičíme v horku ani vlhku a nenutíme psa pokračovat, když výrazně funí. Pro běžnou manipulaci a krátké tréninkové procházky je vhodné probrat s veterinářem, jaká zátěž odpovídá právě našemu psovi.
První týden krok za krokem
Den 1 – jméno a pozornost. V klidném pokoji vyslovíme jméno psa a odměníme ho, když se na nás podívá. Nečekáme dlouhé soustředění, stačí, že si spojí své jméno s příjemnou zkušeností. Dnes po něm nechceme sedni ani přivolání na dálku.
Den 2 – odměňujeme klid. Všimneme si okamžiku, kdy pes sám klidně stojí, sedí nebo si lehne, a tiše ho pochválíme či odměníme. Tím mu ukazujeme, že se vyplatí i klidné chování, nejen skákání nebo strkání čumákem do ruky. Pokud je pes rozrušený, počkáme na klidnější chvíli.
Den 3 – sedni. Pamlsek držíme před čenichem a pomalu ho vedeme mírně vzhůru a dozadu. Jakmile pes zadkem dosedne, řekneme „sedni“ a hned odměníme. Když si nesedne, netlačíme mu na záda. Zkusíme pohyb rukou znovu nebo odměníme i menší pokrok.
Den 4 – přivolání doma. Z krátké vzdálenosti řekneme jméno a zvolený povel, například „ke mně“, veselým hlasem. Když pes přijde, odměníme ho a zase ho pustíme k tomu, co dělal. Přivolání nepoužíváme jen jako signál, že končí zábava, a nezkoušíme ho zatím v rušném parku.
Den 5 – výměna místo braní věcí. Nabídneme psovi bezpečnou hračku a pak pamlsek výměnou za její puštění. Jakmile hračku pustí, řekneme například „pusť“, odměníme a hračku mu můžeme znovu nabídnout. American Kennel Club u buldoků doporučuje učit pouštění výměnou, ne vytrháváním předmětu z tlamy.
Den 6 – vodítko a kontakt. V bytě nebo na bezpečném místě připneme vodítko a odměníme psa za to, že se vedle nás pohybuje bez napínání. Neškubeme za něj. Pokud pes začne těžce dýchat, ztrácí zájem nebo se zastavuje, trénink přerušíme a dopřejeme mu klid.
Den 7 – zopakujeme to, co se dařilo. Vybereme dva snadné cviky z uplynulých dnů a skončíme ve chvíli, kdy se psovi daří. Nejde o zkoušku ani o to, abychom za týden měli „hotového“ psa. Díváme se, které odměny fungují a v jakém prostředí se náš buldok dokáže soustředit.
Jak pokračovat po prvním týdnu
Teprve když pes zvládá cvik v klidu, zkusíme ho v trochu jiném prostředí. Přidáváme vždy jen jednu novou obtíž, například vzdálenost nebo mírný ruch. Pokud pes přestane reagovat, vrátíme se k jednodušší variantě. Podle RSPCA se psi učí různým tempem, takže srovnávání s jiným psem nám nepomůže.
U štěněte řešíme vedle poslušnosti také čistotnost. RSPCA radí všímat si signálů, že se pes chystá vyprázdnit, odvést ho na vhodné místo a po úspěchu ho hned odměnit. American Kennel Club u štěňat buldoka uvádí jako možnost venčení během dne každou hodinu. Je to doporučení pro štěně, ne univerzální rozvrh pro každého dospělého psa, proto přihlížíme k věku i situaci doma.
Pokud nás trápí tahání, vrčení, hlídání jídla nebo strach, nemusíme problém řešit silou. Můžeme požádat o pomoc kvalifikovaného trenéra, který pracuje s odměnami a ukáže nám postup přizpůsobený konkrétnímu psovi. Jestli se chování změnilo náhle nebo pes při cvičení vypadá, že ho něco bolí, nejdřív se poradíme s veterinářem.
Kdy hned k veterináři
Výcvik ihned přerušíme a vyhledáme veterinární pomoc, pokud má pes zjevné potíže s dýcháním, kolabuje nebo mu dásně modrají. U buldoků je důležité nebagatelizovat ani výraznou dechovou námahu při malé zátěži. Cornell University College of Veterinary Medicine uvádí dechovou krizi jako důvod k okamžitému převozu na veterinární pracoviště. Při pochybnostech zavoláme veterináři a popíšeme, co pozorujeme, místo abychom příznaky zkoušeli „přecvičit“.
Otázky a odpovědi
Máme buldoka při výcviku okřikovat?
Ne. Když pes udělá chybu, zjednodušíme úkol a odměníme správné chování. Křik ani trest mu jasně neukážou, co má udělat místo toho.
Můžeme začít, i když pes není štěně?
Ano. Základní návyky můžeme učit i dospělého psa. Začínáme v klidu a přizpůsobíme plán jeho dosavadním zkušenostem i zdravotnímu stavu.
Co když buldok na pamlsky nereaguje?
Vyzkoušíme jinou bezpečnou odměnu, třeba hračku nebo pochvalu. Pokud pes přestane spolupracovat, zkrátíme úkol, omezíme rušivé vlivy a skončíme něčím, co už umí.