Když pes doma štěká na pohyb za oknem, hlídá dveře nebo nedokáže odpočívat, nezačínáme nákupem další hračky. Nejdřív mu připravíme klidné místo, omezíme situace, které chování opakovaně spouštějí, a odměňujeme to, co chceme vídat častěji. Výbavu vybíráme podle konkrétního psa a problému, ne podle slibu rychlé nápravy.
Klidné místo, kam za psem nikdo nechodí
Pelíšek nebo podložku dáme mimo hlavní průchod domácnosti. Pes tam má mít možnost zalézt, když je kolem rušno. Nemusí jít o drahý pelíšek, důležitější je poloha a pravidlo, že odpočívajícího psa nerušíme. Děti ani návštěvu za ním neposíláme pro mazlení a netaháme ho odtud ke hře.
Odpočinkové místo nepoužíváme jako trest. Můžeme psa odměnit, když si tam sám lehne, a potom mu dopřát klid. Učíme odpočinek postupně, stejně jako jiné dovednosti. Nečekáme, že pes po náročné situaci okamžitě vypne jen proto, že jsme mu pořídili podložku.
Podíváme se také, co pes ze svého místa vidí a slyší. Pokud z něj celé hodiny sleduje kolemjdoucí a při každém pohybu vyráží k oknu, přesuneme podložku dál od výhledu. Klidné místo nemá být pozorovatelnou, ze které pes opakovaně nacvičuje štěkání.
V domácnosti se vyplatí domluvit na stejných pravidlech. Když jeden člověk nechá psa odpočívat a druhý ho pokaždé vzbudí ke hře, bude pro něj těžší pochopit, kdy může mít nerušený klid. Sledujeme, zda si místo sám vybírá a zda tam dokáže odpočívat i při běžném provozu domácnosti.
Branka, závěs a bezpečný odstup od spouštěčů
Úprava prostředí nám pomůže zabránit tomu, aby pes nežádoucí chování procvičoval znovu a znovu. Štěká-li na pohyb za oknem, zatáhneme závěs nebo mu dočasně zablokujeme přístup k výhledu. Hlídá-li dveře při každé návštěvě, využijeme branku nebo možnost oddělit ho v jiné místnosti. Bariéra není trest ani léčba. Dává nám prostor situaci bezpečně zvládnout, zatímco psa učíme jinou reakci.
Stejný princip platí u dětí. Nenecháme je před psem běhat jako při hře na honěnou a psa nenecháme bez dozoru v situaci, kterou nezvládá. Když se rozběhne za nohama, klidně přerušíme kontakt a oddělíme je brankou nebo vodítkem. American Kennel Club popisuje u pasteveckých plemen pronásledování pohybu a upozorňuje, že útěk dítěte může honění dál spouštět.
Venku nám podobně pomůže zvolená trasa a odstup. Jestli pes vyjíždí po běžcích, kolech nebo jiných psech, nejdeme úmyslně tak blízko, že ho nedokážeme udržet a on už nevnímá. Raději si vybereme vzdálenost, ve které si podnětu všimne a ještě s námi zvládne spolupracovat. Vzdálenost měníme podle jeho reakce, ne podle toho, jak blízko bychom si přáli projít.
Zakrytý výhled ani branka nejsou konečným plánem výcviku. Jsou to praktické pomůcky pro chvíle, kdy se potřebujeme vyhnout dalšímu štěkání nebo nahánění. Jakmile máme situaci pod kontrolou, můžeme v jednodušších podmínkách nacvičovat klidné chování.
Výbava na procházky a jednoduché čichání
Na procházky připravíme vodítko a dobře padnoucí postroj nebo obojek. Pomohou nám zabránit tomu, aby pes vyrazil za pohybem, a udržet bezpečný odstup od podnětů. Výbava ale sama neodstraní strach ani štěkání. Musí psovi sedět a necháme ho na ni postupně zvykat. Pokud se z ní vyvléká nebo si nejsme jistí výběrem, poradíme se s kvalifikovaným trenérem.
Po ruce se hodí odměny, které můžeme snadno nabídnout ve chvíli, kdy se pes otočí k nám, přijde na zavolání nebo klidně sleduje okolí. Můžeme použít i část jeho běžného krmiva, pokud mu chutná. Odměna není úplatek za každou cenu. Pomáhá nám srozumitelně ukázat, které chování má smysl opakovat.
Část krmiva můžeme nabídnout také jako jednoduchý čichací úkol. Schováme granule v bezpečně připraveném prostoru nebo je dáme do vhodné čichací hračky. Začínáme snadno, aby hledání nebylo jen zdrojem frustrace. Novou pomůcku nejprve sledujeme a ověříme, zda ji pes nekouše na části, které by mohl spolknout.
Čichání není způsob, jak psa za každou cenu umlčet. Je to jedna z činností, kterou můžeme střídat s procházkou, krátkým učením a odpočinkem. Pozorujeme, co konkrétnímu psovi vyhovuje. Pokud se při úkolu rozrušuje nebo o něj nestojí, zjednodušíme ho nebo zvolíme jinou činnost.
Jak postupujeme, když pes štěká nebo nahání pohyb
- Vypozorujeme spouštěč. Zapíšeme si, kdy se chování objevuje a co mu těsně předchází. Je to zvonek, návštěva, pohled z okna, běžec, dítě nebo jiný pes? Všímáme si také prostředí, vzdálenosti, řeči těla a toho, jak situace skončila. Konkrétní záznam nám pomůže víc než dojem, že je pes pořád rozrušený.
- Nejdřív situaci usnadníme. Zatáhneme závěs, použijeme branku, odejdeme do jiné místnosti nebo venku zvětšíme odstup. Nečekáme, až se pes rozběhne, abychom ho pak museli zastavovat. Pokud už štěká a nedokáže vnímat, nepřekřikujeme ho ani ho netaháme blíž k tomu, čeho se obává.
- Odměníme žádoucí reakci. Začneme tam, kde si pes podnětu všimne, ale ještě nás vnímá. Oceníme, když se na nás podívá, otočí se od podnětu, přijde nebo zůstane klidný. Nemusí zdravit každého člověka ani psa. U některých setkání nám stačí klidné míjení.
- Podle reakce upravíme další pokus. Když pes nereaguje na jméno, odmítá jídlo nebo se napětí zvyšuje, trénink zjednodušíme či přerušíme. Zvětšit vzdálenost bývá užitečnější než stále opakovat povel. Příště začneme v lehčí situaci a postupujeme podle toho, co pes skutečně zvládá.
Do každého dne patří také chvíle bez intenzivní hry a požadavků. Pes nepotřebuje být neustále zaměstnaný. Pokud se štěkání, strach nebo honění pohybu zhoršuje či ohrožuje lidi a zvířata, obrátíme se na kvalifikovaného odborníka na chování a probereme situaci s veterinářem. American Veterinary Society of Animal Behavior doporučuje odměnové metody a odmítá postupy založené na bolesti, strachu nebo zastrašování.
Co přizpůsobíme velikosti a typu psa
Společný základ zůstává stejný: bezpečné místo, vhodná vzdálenost od spouštěčů, dobře padnoucí výbava a postupný nácvik. Liší se situace, na které musíme dát zvláštní pozor. Nerozhodujeme jen podle názvu plemene, ale také podle věku, zdraví, kondice a chování jednotlivého psa.
| Situace | Na co se zaměříme |
|---|---|
| Malý pes při setkání s většími psy | Dohlédneme na kontakt a zajistíme bezpečný odstup. U čivavy může malý vzrůst zvýšit riziko zranění při nešikovné hře s větším psem. Nenuťme ji zdravit každého psa jen proto, aby si zvykla. O potřebě socializace čivav píše také American Kennel Club. |
| Pes se silným zájmem o pohyb | U pasteveckých plemen, například border kolie, věnujeme zvláštní pozornost běhajícím dětem, kolům a pohybu za oknem. Bráníme opakovanému nahánění a učíme návrat pozornosti k nám. |
| Aktivní pracovní plemeno | Vedle pohybu nabídneme smysluplné čichání, spolupráci a čas na odpočinek. The Kennel Club u border kolie uvádí více než 2 hodiny pohybu denně. Je to orientační údaj pro plemeno, ne plán pro každého jednotlivého psa. |
| Pes se srstí vyžadující pravidelnou péči | Máme po ruce vhodný kartáč a při péči kontrolujeme zacuchání, nečistoty i změny na kůži. The Kennel Club u border kolie doporučuje péči o srst častěji než jednou týdně. Četnost přizpůsobíme délce a stavu srsti, línání i tomu, co pes snese. |
Malého psa nemusíme při každém setkání automaticky brát do náruče. Stejně tak aktivního psa nemusíme za každou cenu unavit dalším sprintem. V obou případech sledujeme, zda jsme mu poskytli bezpečí, přiměřenou činnost a možnost v klidu odejít.
Co kupovat nemusíme
Nepotřebujeme drahý hlavolam pro každou volnou chvíli. Jednoduché hledání krmiva nebo krátký nácvik spolupráce zvládneme i bez speciální pomůcky. Důležitější je bezpečnost úkolu a to, zda mu pes rozumí. Klikr může někomu pomoci přesně označit správnou reakci, ale stejnou roli může při nácviku plnit krátké slovní označení a následná odměna.
Nekupujeme pomůcky slibující rychlé ztišení štěkání. Elektronický obojek, škrticí pomůcka ani zařízení, které psa za štěkání trestá, ho neučí, co má místo něj dělat. U psa, který se podnětu bojí, nechceme přidávat bolest či zastrašování. Nejdřív upravíme prostředí a odměňujeme chování, které chceme posílit.
Nemusíme také stavět celý den na nekonečném aportování. Další sprint za míčkem sám neřeší honění dětí nebo aut v jiných situacích. Střídáme procházku, čichání, krátké učení a klid. Obleček, taška, sportovní vybavení nebo další hračka mohou mít v určité situaci smysl, samy o sobě ale nejsou plánem pro změnu chování.
Kdy hned k veterináři
Náhlou výraznou změnu chování nepřipisujeme automaticky povaze psa ani neposlušnosti. Zvlášť pokud se přidá bolest, slabost, známky nemoci nebo nezvyklá neochota k pohybu, zavoláme veterináři. Popíšeme, co se změnilo, kdy to začalo a jaké další příznaky vidíme. VCA Animal Hospitals doporučuje při náhlé změně chování nebo obavě o zdraví obrátit se nejdřív na veterinární péči.
Ihned voláme veterinární pohotovost při obtížném dýchání, kolapsu, záchvatu, výrazném krvácení nebo podezření na otravu. VCA mezi urgentní stavy řadí mimo jiné potíže s dýcháním, záchvaty a kolaps. Při nejistotě zavoláme na kliniku a necháme si poradit podle konkrétního stavu. Výcvik řešíme až poté, co nezanedbáme možné zdravotní příčiny.
Otázky a odpovědi
Stačí psovi delší procházka, aby byl doma klidný?
Samotná délka procházky nám neřekne, zda měl pes také příležitost čichat, spolupracovat a odpočívat. Sledujeme jeho věk, zdraví, kondici a reakci doma. Intenzivnější pohyb není automatickou odpovědí na štěkání nebo honění pohybu.
Máme psa nechat pozdravit každého člověka a psa?
Nemusíme. Když je pro něj setkání obtížné, cílem může být klidné míjení v bezpečné vzdálenosti. Kontakt volíme jen ve vhodném prostředí a psa k němu netlačíme, pokud se napětí zvyšuje.
Co když branka a domácí nácvik nestačí?
Branka pomáhá řídit situaci, ale sama psa nenaučí novou reakci. Pokud se problém zhoršuje, pes opakovaně nahání děti nebo ohrožuje lidi či zvířata, probereme chování s veterinářem a vyhledáme kvalifikovaného odborníka, který pracuje šetrně a bez zastrašování.