S huskym plánujeme cestu podle jeho zkušeností, zdraví a cílové země, ne jen podle času dojezdu. Připravíme doklady, bezpečné místo v autě a zastávky, při kterých může pít a vyvenčit se.
1. Nejméně 21 dní před cestou ověříme doklady
Nejdřív si ujasníme, kam jedeme a zda překročíme hranice. Při cestě mezi státy EU má pes potřebovat mikročip, platné očkování proti vzteklině a evropský pas zvířete. Mikročip musí být zavedený před očkováním proti vzteklině, aby očkování pro cestování platilo. Podrobnosti shrnuje oficiální stránka EU o cestování se zvířaty.
Pokud jde o první očkování proti vzteklině, pes ho může dostat nejdříve ve věku 12 týdnů a po očkování musíme před cestou počkat alespoň 21 dní. U přeočkování zkontrolujeme, jestli bylo provedeno v době platnosti předchozí dávky. Jestli očkování propadlo, neodhadujeme sami, kdy můžeme vyrazit, ale ověříme postup u veterináře.
Před cestou mimo EU si zvlášť zjistíme pravidla země, do které míříme, i států, kterými projíždíme. Některá pravidla se liší podle cílové země a podmínek vstupu, takže pas a očkování nemusí být jediná povinnost. Necháme si také potvrdit, že náš husky může cestovat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.
2. Před dlouhou jízdou absolvujeme několik krátkých cest
Pokud husky běžně autem nejezdí, nezačneme rovnou mnohahodinovým výletem. Ještě před dlouhou cestou mu nabídneme několik krátkých jízd, aby si mohl zvykat na auto a pohyb během jízdy. Americká veterinární asociace doporučuje před delší cestou umožnit psovi, aby si na auto postupně zvykl, a poradit se s veterinářem, pokud mu bývá při jízdě nevolno. Viz její doporučení k cestování se psem.
Vybereme postroj určený do auta, nebo dostatečně velkou přepravní klec, kterou lze ve vozidle zajistit. Pes se nesmí volně pohybovat po kabině ani se dostat k řidiči. Při prudkém brzdění by mohl ohrozit sebe i posádku, a proto ověříme, že zvolená pomůcka sedí a drží ještě před odjezdem.
Na cestu přibalíme vodítko, obojek s identifikačními údaji, vodu, misku, krmivo, sáčky a známou deku nebo hračku. Předem si uložíme kontakt na svého veterináře a najdeme pohotovost v okolí cíle. Pokud husky cestování nezvládá, opakovaně zvrací nebo má zdravotní potíže, léky ani sedativa mu sami nepodáváme. Jejich vhodnost musí posoudit veterinář.
3. Každé dvě hodiny jízdy naplánujeme zastávku
Při delší cestě počítáme se zastávkou přibližně každé dvě hodiny. Americká veterinární asociace doporučuje takto psovi dát příležitost protáhnout se a vyvenčit, a při dlouhé cestě nabídnout malé porce jídla a vody. Na bezpečném místě huskyho nejprve připneme na vodítko a teprve potom otevřeme dveře. U neznámého prostředí se nespoléháme na přivolání ani na to, že pes zůstane stát u auta.
Zastávku využijeme na klidné venčení, napití a krátký odpočinek. Krmivo nabízíme po menších porcích, ne jako velké jídlo těsně před jízdou. Pokud víme, že našemu psovi bývá v autě špatně, plán krmení a případnou léčbu probereme s veterinářem místo toho, abychom zkoušeli náhodnou radu nebo lidský lék.
Po návratu do auta zkontrolujeme, že je husky správně zajištěný a že jeho místo není vystavené přímému slunci. Neotevíráme okno tak, aby mohl vystrčit hlavu ven. Proud vzduchu a nečistoty mu mohou poranit oči nebo uši a pes by se mohl pokusit vyskočit.
4. Během cesty hlídáme vodu i teplotu auta
Huskyho nikdy nenecháváme samotného v zaparkovaném autě, a to ani ve stínu nebo s pootevřeným oknem. Vůz se může nebezpečně zahřát a samotné pootevření okna není spolehlivé řešení. Americká veterinární asociace upozorňuje, že zvíře nemáme nechávat v autě ani tehdy, když stojí ve stínu nebo jsou otevřená okna.
Vodu máme po ruce a při zastávkách ji nabídneme. Cestu přizpůsobíme počasí a možnostem chlazení v autě. U huskyho nespoléháme na to, že plemeno pochází z chladného prostředí a horko tedy bezpečně zvládne. Pokud nedokážeme udržet v autě příjemné a větrané prostředí, cestu odložíme nebo zvolíme jiný plán.
Po příjezdu dopřejeme psovi vodu, klidné venčení a čas, aby si zvykl na nové místo. Zkontrolujeme, že se dostal ke svému krmivu a že má možnost odpočívat mimo přímé slunce. Snažíme se držet jeho běžného režimu, protože na cestě se mění prostředí, hluk i denní program.
Kdy hned k veterináři
Jestli husky po cestě výrazně nebo nepřetržitě funí, silně sliní, je nejistý na nohou, má nezvykle zbarvené dásně či jazyk nebo kolabuje, nečekáme, jestli se stav sám upraví. Může jít o známky přehřátí, které vyžadují rychlou pomoc. AVMA mezi varovné příznaky řadí také neklid a nadměrné slinění. Zavoláme nejbližší veterinární pohotovost a řídíme se jejími pokyny. Pokud máme před cestou pochybnosti o zdravotním stavu psa, řešíme je s veterinářem ještě před odjezdem.
Otázky a odpovědi
Jak často máme při cestě autem zastavovat?
Při dlouhé jízdě plánujeme zastávku přibližně každé dvě hodiny. Husky se může vyvenčit, protáhnout a napít, vždy však zůstává připnutý na vodítku.
Může husky cestovat volně na zadním sedadle?
Nenecháváme ho cestovat volně. Použijeme vhodný bezpečnostní postroj nebo zajištěnou přepravní klec a zkontrolujeme, že se pes nedostane k řidiči.
Co dělat, když huskymu bývá v autě špatně?
Před dlouhou cestou vyzkoušíme několik krátkých jízd a poradíme se s veterinářem. Léky proti nevolnosti ani sedativa nepodáváme bez jeho doporučení.