Pro domácí výcvik si připravíme odměny, dobře padnoucí výbavu na venčení a klidné místo. Základní poslušnost učíme v krátkých lekcích: odměníme chování, které chceme opakovat, a náročnost zvyšujeme postupně. Elektronické ani jiné trestací pomůcky k tomu nepotřebujeme.
Co si připravíme před prvním tréninkem
Odměnu, kterou má pes rád. Po ruce můžeme mít drobná sousta, část běžné krmné dávky, hračku nebo možnost hry. Vybereme to, o co má náš pes v danou chvíli zájem. Odměnu dáme hned po žádoucí reakci, třeba když se na nás podívá, přijde na zavolání nebo klidně počká. Pokud při výcviku často používáme pamlsky, započítáme je do krmení. Princip odměňování popisuje Blue Cross v doporučeních pro výcvik psů.
Klidné místo a několik minut času. Novou dovednost začneme učit doma bez návštěv a dalších rušivých podnětů. Blue Cross doporučuje lekce přibližně na 2 až 5 minut a časté krátké procvičování. Nemusíme čekat na zvláštní příležitost ani pořizovat speciální aplikaci. Důležitější je, abychom měli odměnu připravenou a mohli ocenit správný pokus bez prodlevy.
Společná pravidla. Domluvíme se, jakým slovem psa přivoláváme, co od něj chceme u dveří a kde může v klidu odpočívat. Pro stejný úkol používáme stejné slovo. Když každý člen domácnosti dává jiné pokyny, psovi učení komplikujeme. Nejdřív proto vybereme jeden konkrétní úkol a způsob odměňování. Teprve potom přidáváme další pokyny.
Vodítko a dobře padnoucí postroj nebo obojek. Výbavu zkontrolujeme na konkrétním psovi: nemá dřít, sklouzávat ani mu bránit v pohybu. Postroj musí sedět tak, aby se z něj pes nemohl snadno vyvléct. Při výběru se neřídíme jen vzhledem ani nálepkou plemene. Podstatné je také to, abychom pomůcku dokázali v klidu nasadit a sundat. Na venčení ji používáme k bezpečnému vedení, ne ke škubání.
Kapsa na odměny může být praktická u dveří i na procházce, ale není nutnou koupí. Stejně poslouží dostupná kapsa v oblečení, kterou lze vyčistit. Důležité je, abychom odměnu našli rychle. Hodit se může také pelíšek nebo klidný kout pro nácvik odpočinku a hadřík s čisticím prostředkem pro případ nehody při učení čistotnosti.
Základy poslušnosti: od pozornosti k přivolání
Začneme jedním snadným úkolem. V klidné místnosti si připravíme odměnu a počkáme na chvíli, kdy se pes dokáže soustředit. Můžeme ocenit už to, že se na nás podívá nebo přijde blíž. U nového úkolu nečekáme jen na dokonalé provedení. Odměníme i pokus, který se cíli blíží, a další krok přidáme až tehdy, když se psovi daří.
Správnou reakci označíme a odměníme. Jakmile pes nabízí chování, které chceme, přidáme krátký, stále stejný pokyn. Řekneme ho klidně a po správné reakci následuje odměna. Ke srozumitelnému načasování můžeme použít i krátké slovo jako označení povedeného pokusu. Celá domácnost by měla postupovat podobně, aby pes nedostával pokaždé jinou informaci.
Přivolání zkoušíme nejprve z malé vzdálenosti. Zavoláme psa přátelským hlasem a za příchod ho odměníme. Nepoužijeme přivolávací pokyn k tomu, abychom psa následně pokárali. Nejprve procvičujeme doma a vzdálenost zvětšujeme postupně. Teprve když pes jednoduchému úkolu rozumí, vyzkoušíme ho v jiné místnosti a později na klidném venkovním místě. Před volným pohybem venku nám může pomoci dlouhé výcvikové vodítko, na kterém má pes prostor a zůstává pod kontrolou.
Rušení přidáváme pomalu. Pokud se pes v nové situaci přestane soustředit, nebereme to jako vzdor. Zvětšíme odstup od rušivého podnětu nebo se vrátíme na klidnější místo. Úkol zjednodušíme, odměníme snadnější úspěch a lekci případně ukončíme. Všímáme si, zda pes ještě přijímá odměny a reaguje na známé pokyny. Když je příliš rozrušený, dopřejeme mu odstup a odpočinek místo dalšího opakování.
Stejným způsobem můžeme učit klidné čekání, sednutí nebo otočení pozornosti k nám. Nejdřív psovi umožníme uspět v jednoduché situaci, potom žádáme totéž tam, kde ho něco rozptyluje. Výcvik založený na odměnách namísto bolesti a strachu doporučuje také stanovisko AVSAB k humánnímu výcviku psů.
Vodítko a venčení: pomůcka není náhradou učení
Na první pokusy s vodítkem vybereme klidné místo. Postroj nebo obojek můžeme psovi nejprve v klidu vyzkoušet doma. Sledujeme, zda mu sedí a zda ho připínání či sundávání neděsí. Pokud se rozruší už při přípravě na odchod, můžeme jako samostatný úkol procvičit klidné připnutí vodítka a povedený okamžik odměnit.
Vodítko nám umožňuje řídit vzdálenost od lidí, psů nebo dalších rušivých podnětů. Samo o sobě ale psa nenaučí chodit klidně. Když se od nás vzdálí, tahá nebo se rozruší, neškubeme jím. Zvětšíme odstup, zkusíme znovu navázat kontakt a odměníme návrat pozornosti k nám. Pokud se to venku nedaří, vrátíme se k nácviku v prostředí, kde pes úkol zvládá.
Výbavu i náročnost venčení volíme podle konkrétního psa, jeho zkušeností a chování. Jeden pes může potřebovat víc času na klidné nasazení postroje, jiného snadno rozptýlí dění venku. Není důvod měnit základní princip výcviku jen podle plemene. Přizpůsobíme hlavně padnutí pomůcek, vzdálenost od rušivých podnětů a rychlost, s jakou přidáváme obtížnější situace.
Čistotnost a odpočinek učíme bez trestání
Při nácviku čistotnosti nabídneme psovi možnost dojít na vhodné místo po probuzení, jídle, hře nebo vzrušení. Jakmile tam vykoná potřebu, hned ho odměníme. Když se stane nehoda doma, uklidíme ji a pokračujeme v učení. Kárání psovi nepomůže pochopit, kde potřebu vykonat. Tento postup vysvětluje RSPCA v návodu na nácvik čistotnosti.
K úklidu si předem připravíme čisticí prostředek a hadřík. Díky tomu nemusíme při nehodě řešit shánění pomůcek a můžeme se soustředit na další příležitost k úspěchu. Opakované nehody nemusí samy o sobě znamenat akutní pohotovost. Pokud nás ale znepokojují nebo se nácvik nedaří, probereme je s veterinářem.
Pro odpočinek určíme pelíšek nebo klidný kout. Když si tam pes lehne dobrovolně, můžeme klidné chování pochválit nebo odměnit. Místo nepoužíváme jako trest a psa do něj netlačíme. Pokud doma potřebujeme při návštěvě nebo úklidu omezit ruch kolem psa, mohou nám pomoci dveře či zábrana. Bezpečnější uspořádání prostoru ale nenahrazuje postupné učení.
Kdy se hodí náhubek a jak s ním začít
Náhubek není povinnou pomůckou pro běžné domácí povely. Může se však hodit, pokud ho pes někdy bude potřebovat při ošetření, cestě nebo v jiné situaci. Vybíráme správně padnoucí košíkový typ, ve kterém může dýchat s otevřenou tlamou, napít se a přijímat pamlsky. Náhubek nepoužíváme jako trest ani jako náhradu bezpečného odstupu. Výběr a postupný nácvik popisuje návod Blue Cross k nácviku náhubku.
Nejdřív necháme psa náhubek očichat. Za odměnou do něj může dobrovolně vložit čenich, zpočátku ho ale nezapínáme. Teprve postupně přidáváme krátké nošení. První lekce držíme krátké, v řádu několika minut, a pokračujeme, jen když pes zůstává klidný. Pokud si nejsme jistí velikostí nebo pes náhubek odmítá, netlačíme na něj a požádáme o radu odborníka na chování.
Co kupovat nemusíme a kdy požádat o pomoc
Do základní výbavy nezařazujeme elektronický, ostnatý ani škrticí obojek. Nepotřebujeme pomůcku, která staví na bolesti, nepříjemném tlaku nebo strachu. Totéž platí pro trestací spreje a další zastrašovací nástroje. Místo tvrdší pomůcky upravíme prostředí, zjednodušíme úkol a odměníme chování, které chceme vídat častěji. Odměnový přístup doporučují Blue Cross i AVSAB.
Klikr může pomoci označit přesný okamžik správného chování, ale není nutný. Můžeme používat krátké, důsledně opakované slovo a po něm dát odměnu. Ani píšťalka, několik druhů pamlsků, výcviková tabule nebo složité překážky nejsou podmínkou základní poslušnosti. Další věc pořídíme až tehdy, když víme, jaký konkrétní úkol nám usnadní.
Jestliže pes dlouhodobě tahá, štěká, vyjíždí nebo jeho chování ohrožuje jeho či okolí, neřešíme to přitvrzením. Všímáme si, co situaci spouští, a domluvíme se s veterinářem na dalším postupu či doporučení kvalifikovaného odborníka na chování. Při výběru trenéra se ptáme, jak učí nové dovednosti a co dělá, když pes chybuje. Pokud jeho postup stojí na fyzických trestech nebo zastrašování, hledáme jinou cestu.
Kdy hned k veterináři
Výcvik přerušíme a ihned voláme veterináře, pokud pes zkolabuje, nereaguje, obtížně dýchá, má velmi bledé či namodralé dásně, záchvat, nemůže se postavit nebo pohybovat, případně mohl pozřít něco toxického. Nečekáme, zda se stav po odpočinku zlepší. Před cestou na pohotovost zavoláme ordinaci. Varovné situace popisuje Blue Cross v doporučeních pro první pomoc psům.
Otázky a odpovědi
Jak dlouho trénovat v jednom bloku?
Začněme přibližně 2 až 5 minutami a procvičujme častěji po krátkých úsecích. Pokud pes ztrácí pozornost, úkol zjednodušíme nebo skončíme po povedeném pokusu.
Musíme za každou správnou reakci dávat pamlsek?
Odměnou může být malé sousto, hra, oblíbená hračka nebo pochvala. Vybereme to, co našeho psa motivuje. Pamlsky použité při častém tréninku započítáme do běžného krmení.
Co koupíme jako úplný základ?
Začneme odměnami, vodítkem a dobře padnoucím postrojem nebo obojkem. Pro nácvik čistotnosti přidáme věci na úklid. Ostatní pomůcky pořizujeme podle konkrétní potřeby psa, ne podle plemene.