Psovi nabídneme společnou hru, která ho baví a odpovídá jeho velikosti, věku i kondici. Novou hračku nejdřív vyzkoušíme pod dohledem, při hře sledujeme psa a poškozený předmět hned odložíme. Nemusíme ho zabavit nepřetržitým házením míčku: pohyb můžeme střídat s hledáním a klidnějšími úkoly.
Jak vybrat hračku, se kterou si pes může bezpečně hrát
Začneme jednou hračkou, kterou můžeme držet a nabídnout při společné hře. Necháme psa přičichnout a pozorujeme, co s ní dělá. Chce ji nosit, tahat, žvýkat, nebo ho vůbec nezajímá? Pokud odchází, hračku mu nevnucujeme. Zkusíme jiný typ nebo jiný způsob hry. Blue Cross doporučuje vyzkoušet různé hračky a vycházet z toho, co konkrétního psa baví.
Velikost vybíráme tak, aby pes mohl hračku uchopit, ale nemohl ji snadno spolknout nebo si ji nebezpečně zaklínit v tlamě. Sledujeme také způsob, jakým kouše. Hračka, kterou jeden pes jen nosí, se může u jiného rychle rozpadnout. Odolnost proto není zárukou bezpečí. VCA Animal Hospitals doporučuje přiměřenou velikost a počáteční dohled a upozorňuje na riziko, když pes z hračky ukusuje části.
Před první hrou prohlédneme povrch, švy, spoje a případné pískátko. Zpočátku jsme u psa a sledujeme, jestli hračku netrhá nebo se nesnaží polykat její části. U látkové hračky hlídáme výplň a švy, u gumové praskliny a odlomené kusy. Hračku s uvolněným pískátkem odložíme. Blue Cross upozorňuje na nutnost dohledu u hraček s pískátkem, které by pes mohl vytáhnout a spolknout.
Neplatí ani to, že čím tvrdší hračka, tím lepší. Tvrdý plast nebo kosti mohou poranit zuby. Pokud si nejsme jistí materiálem či vhodnou velikostí pro psa, který intenzivně žvýká, probereme výběr s veterinářem. Plnicí hračku nebo hlavolam nabídneme nejprve v jednoduché podobě, aby pes úkol pochopil a neztratil zájem.
Co se mění podle velikosti a kondice psa
Malý pes potřebuje hračku, kterou uchopí, ale nespolkne. Nevybíráme nejmenší míček jen proto, že má malou tlamu. Předmět se v ní nesmí nebezpečně zaklínit. Blue Cross zvlášť upozorňuje, že tenisový míček může malému psovi ucpat hrdlo. Vhodnost každého míčku posoudíme podle konkrétního psa, ne podle obrázku plemene na obalu.
U většího psa a silného žvýkače sledujeme, zda hračka vydrží jeho způsob hry. Příliš malou věc mu nenabízíme. Ani hračku označenou jako odolnou však nenecháme bez počátečního dohledu. Pokud ji pes odkusuje nebo trhá na kusy, vyřadíme ji a hledáme vhodnější možnost. Rychlé rozebrání hračky samo o sobě neznamená agresi. Důležité je, zda při tom vznikají části, které může spolknout, a jak se pes chová v celé situaci.
Štěněti a psovi s omezenou kondicí upravíme hlavně způsob hry. Štěně nenutíme skákat z výšky, prudce brzdit ani opakovaně měnit směr. Pokud pes při aportu klouže nebo se prudce otáčí, přesuneme se na stabilnější povrch či zvolíme pomalejší činnost. Při pochybnostech o zátěži vzhledem k věku, zdravotnímu stavu nebo dřívějším potížím se poradíme s veterinářem.
U krátkolebých psů pozorně sledujeme dýchání. Pokud jim náročné běhání nebo přetahování zjevně nevyhovuje, volíme klidnější hledání. Hlučné dýchání v klidu nebo při lehké aktivitě u buldoků nepovažujeme za běžnou vlastnost plemene. Podle Royal Veterinary College vyžaduje veterinární posouzení.
Aport, přetahování a hledání: hrajeme společně
Při aportu nemusíme házet bez přestávky. Požádáme psa, aby před hodem chvíli počkal. Blue Cross doporučuje nechat ho při házení sedět a vyslat ho až poté, co předmět dopadne na zem. Omezíme tím chytání hračky ve vzduchu a do hry přidáme jednoduché pravidlo. Po návratu psa pochválíme, pokračujeme dalším hodem, nebo uděláme pauzu. Hra nemá být závodem o co nejvyšší počet aportů.
Jestliže pes nechce hračku pustit, nevyrváváme mu ji z tlamy. Můžeme nabídnout výměnu za pamlsek nebo druhou hračku a povel k puštění procvičit v klidnější chvíli. Pokud si předmět hlídá nebo hrozí, nesaháme po něm naslepo. Situaci řešíme s bezpečným odstupem a o radu požádáme kvalifikovaného odborníka na chování.
Přetahování nemusíme zakazovat ani ho nemusíme hrát s každým psem. Vybereme hračku, kterou můžeme bezpečně držet, a sledujeme, zda se pes dokáže zastavit a zklidnit. Při přerušení přestaneme hračkou pohybovat. Jestliže pes začne chytat ruce či oblečení, příliš se rozruší nebo hra přestane být ovladatelná, ukončíme ji. VCA popisuje přetahování jako možnou řízenou hru, nikoli jako povinnost nebo důvod k drsnému souboji.
Pro klidnější úkol schováme oblíbenou hračku na bezpečné a snadno dostupné místo. Nejdřív necháme psa vidět, kam ji dáváme, a vybídneme ho k hledání. Až pochopí princip, zvolíme méně nápadný úkryt. Když tápe, pomůžeme mu nebo úkol zjednodušíme. Předmět neschováváme tam, kam psa nechceme pouštět nebo odkud by ho nemohl bezpečně vyndat. Hledání hračky patří mezi hry popsané v návodu Blue Cross.
Pokud psa hračky nelákají, můžeme schovat část jeho běžného krmení nebo ji použít do jednoduché plnicí hračky. Nemusíme kvůli každé hře kupovat pamlsky navíc. Když je přidáváme, započítáme je do celkového krmení. Střídáme hledání, nošení, aport či přetahování podle zájmu psa, nikoli podle toho, jaká hra bývá spojovaná s jeho plemenem.
Jak dlouho hrát a kdy udělat pauzu
Společnou hru můžeme nabídnout každý den, ale neurčujeme všem psům stejnou délku. Začneme krátce a sledujeme, zda se pes zapojuje dobrovolně. Některé hry mohou trvat jen několik minut, jiné až 30 minut podle psa a činnosti, jak uvádí American Kennel Club ve zdrojovém článku o hře. Rozpětí není povinná norma ani cíl, kterého musíme dosáhnout.
Všímáme si, jestli pes zůstává zaujatý, reaguje na naše pokyny a po skončení se dokáže uklidnit. Když zpomaluje, odvrací se, rozptyluje se nebo působí unaveně, nabídneme pauzu a případně hru ukončíme. Nenavyšujeme zátěž jen proto, že jde o aktivní plemeno. I mezi psy stejného plemene se potřeba hry liší.
Pohyb můžeme proložit krátkým čekáním, přivoláním nebo hledáním hračky. Třeba u velmi aktivní border kolie dává smysl spojit pohyb s úkolem, protože podle profilu plemene American Kennel Clubu potřebuje také duševní podněty. Neznamená to ale, že ji máme bez přestávky unavovat během. U každého psa vycházíme z jeho reakce v daný den.
Pokud pes o hru náhle přestane stát, při pohybu působí nepohodlně nebo se mu špatně kouše, nepovažujeme to automaticky za rozmar. Poznamenáme si, kdy změna začala a při jaké činnosti ji pozorujeme, a poradíme se s veterinářem. Stejně tak nenutíme do hry psa, který si od nás chce odpočinout.
Kontrola, čištění a obměna hraček bez zbytečných nákupů
Hračku kontrolujeme před hrou, během ní i po skončení. Jakmile se uvolňuje šev, výplň, kus gumy nebo pískátko, odložíme ji hned. Nečekáme na plánovaný úklid. Po hře se podíváme, zda některá část nechybí, a předmět určený jen pro společné hraní uklidíme. Pokud hračku nelze bezpečně opravit nebo vyčistit, vyřadíme ji.
Jednou týdně můžeme část bezpečných hraček vystřídat. Dogs Trust doporučuje týdenní obměnu pro pestřejší nabídku. Nemusíme kvůli tomu nic kupovat a oblíbenou hračku neschováváme jen proto, že to říká rozpis. Někdy stačí změnit hru: s jednou hračkou můžeme chvíli přetahovat a příště ji schovat k hledání.
Hračky myjeme podle pokynů výrobce. Americké CDC uvádí měsíční čištění hraček jako příklad běžného harmonogramu a doporučuje čistit je častěji, pokud jsou viditelně špinavé nebo zapáchají. Po umytí je dobře osušíme a znovu prohlédneme. Měsíční termín nenahrazuje okamžité vyřazení poškozené věci.
Jednou ročně si můžeme připomenout větší inventuru. Podíváme se, které hračky pes používá, co už je opotřebené a zda mu stále vyhovuje velikost. Jde o praktickou domácí pomůcku, ne o veterinárně stanovený interval. Náhradní hračku pořídíme podle skutečného stavu té staré. Není třeba nakupovat několik kusů předem ani měnit nepoškozenou hračku podle kalendáře.
Kdy hned k veterináři
Hru okamžitě přerušíme a voláme veterináři nebo veterinární pohotovosti, pokud se pes dusí, má potíže s dýcháním, zkolabuje, nemůže normálně chodit nebo má silnou bolest. Bez odkladu voláme také při opakovaném zvracení, bolestivém břiše či výrazné apatii. Při akutních potížích nečekáme, zda se stav sám zlepší.
Pokud jsme viděli psa spolknout kus hračky nebo máme podezření, že ho spolkl, kontaktujeme veterináře ihned, i když zatím vypadá v pořádku. PDSA doporučuje při podezření na spolknutý cizí předmět jednat bez odkladu. Veterináři popíšeme, o jaký předmět šlo, co z něj chybí a kdy se to stalo. Zvracení sami nevyvoláváme a předmět z krku nevytahujeme naslepo. Řídíme se pokyny veterináře.
Otázky a odpovědi
Musíme psovi každý den házet míček?
Nemusíme. Každý den mu můžeme nabídnout společnou herní chvilku podle jeho chuti a kondice, ale aport je jen jedna možnost. Zkusíme hledání hračky či části krmiva, klidné nošení, jednoduchý hlavolam nebo přetahování, pokud je pro našeho psa příjemné a ovladatelné.
Co když si pes s hračkami nechce hrát?
Nenutíme ho. Vyzkoušíme jiný typ hračky, krátkou společnou hru nebo hledání části běžného krmení. Pozorujeme, co si vybere sám. Jestli jde o náhlou změnu a pes se zároveň vyhýbá pohybu nebo se mu obtížně kouše, poradíme se s veterinářem místo dalšího nákupu.
Může si pes nechat pevnou hračku bez dozoru?
Samotná pevnost nestačí. Novou hračku nejdřív nabídneme pod dohledem a zjistíme, zda z ní pes neukusuje části. Při každé další hře kontrolujeme její stav. Prasklou, roztrženou nebo jinak poškozenou věc odložíme, i kdyby šlo o hračku prodávanou jako odolnou.